ANDRÉ QUENTIN LEVASSEUR

Meno a priezvisko: André Quentin Levasseur

Krajina: Francúzsko

Status: Korunný princ

Vek: 25

Váha: 90 kg

Výška: 192cm

Meno FC: Janis Danner

Charakteristika: André patří k hodně vysokým můžum s velmi vysportovanou postavou, protože hodně posiluje, má dost výrazné svaly jak na břiše tak i na rukou. První čeho si na jeho tváři jistě všimnete jsou modré pronikavé oči, kterým nejedna dívka neodolá. Na nosu a tvářích se objevuje sprška pih. Má docela plné rty, které mají pěknou narůžovelou barvu a vždy nosí rozlitý úsměv a vousy, bez kterých byl podle jeho slov vypadal jako dítě. André patří mezi ty lidi, kteří naprosto září optimismem. Je to optimista se vznešenými ideály, velkým nadšením pro věc a jistou zvídavostí. Někdy by se jeho přehnaný opimismus dal považovat za slepou víru, které má haldy. Dalo by se o něm říct, že je velký snílek, který na nebesích hledá vysoké cíle, o které člověk se zdravím rozumem nemá ani snahu usilovat. Přece jen trochu toho zravého rozumu mu nechybí. Přestože je sníle odkáže být i krutý realista, který svými poznámkami dokáže i urazit. Není to tak, že by se snažil být úmyslně krutý, je to spíše jeho nezmyšlenkovitost a co na srdci to na jazyku. Vždycky měl okolo sebe velkou skupinku lidí, kteří ho obklopovali, a nebyli to jen strážci. Všechny lidi ve své blízkosti by dotákal označit za své přátele. Ale jeho láska k lidem je často tak neosobní, že někdy sám neví kdy to myslí vážně. Někdy dokáže rychle vybouchnout ale stejně rychle jako vybouchl tak vychladne a ani si nevzpomene, proč vlastně byl naštvaný. Je s ním mnoho legrace a jeho prořízlá pusa se zastaví jen málo kdy. Nemá rád omezování a pocit toho, že ho někdo musí kontorolovat. Věci rád dělá pro ostatní lidi, má velké srdce. Pokud jde o nějaký problém, vždy se pokusí zasáhnout. Udělá hned, co je zapotřebí a neuvažuje, jestli se dožije oplátky nebo alespoň vděčnosti. I přes svou častou marnivost, tak je schopný pracovar pro blaho ostatních, a to z něj podle slov jeho otce, dělá dobrého budoucího vládce. Dal by se také považovat za idealistu, který ví jak žít ve skutečném světě, ikdyž často sní, aníž by se vzal teorií o správném chování. Vždy se chová slušně, protože ví že reprezentuje zemi. Mezi jeho zájmy patří besprostředně psorty, jakýkoliv druh, od posilování, přes tennis až klidně k surfování. Také hraje na několik nástrojů, ale vždy se vrací jen ke klavíru a kytaře. Má rád zvířata, rád jezdí třeba na koni a doma ve Francii má svého věrného psa Basila, Australského ovčáka. Jako každý kluk v jeho věku si rád dá nějakou skleničku a k tomu přizve nějakou pěknou slečnu. K děvčatům se vždy chová uctivě a slušně, gentlemansky. S dívkami to umí, ale dalo by se o něm říct, že je dost nestálý. Stále "hledá tu pravou." Zatím se ale usadit neplánuje, jak on říká, má času dost. Přijde si na svatbu, nějakou vlelkou lásku, děti, ještě moc mladý. Je pravda, že na něj v otmhle odledu zvláště jeho matka tlačí, ale čím víc ona na tohle vyváří nátlak, tak to má bohužel opačný efekt. Chce se ještě bavit, užívat si, dokud ještě není na trůnu. Ale kdo ví, třeba brzy potká tu pravou...

Minulosť:  Po odstupu bývalého krále Gauthiera na trůn nastoupil jeho syn Louis. Měl mnoho práce se zemí, protože jeho otec ji nechal v katastrofálním stavu. Mnoho let, se ji snažil dát do stavu v jakém byla před ekonomickou krizí a protestmi. Kdyby Illéa nepomohla Francii v této krizi, pravděpodobně se nedostane na takovou úroveň na jaké je dnes. Všechny tyto záležiosti měly dopad na to, že král Louis a jeho žena Colette, měli první dítě až v pozdějších letech. Jako první se narodil syn André. Už od narození se stal miláčkem země. Jen co dítko začalo chodit a žvatlat si pro sebe, bylo jasné že tenhle klučina se ve světě opravdu neztratí. Pár let na to, přesněji o čtyři roky, se narodila jeho mladší sestra Geneveive. Hned jak ji viděl zabalenou v peřince si ji zamiloval, až na ten pláč který často vydávala. V jeho osmi letech se ještě narodil nejmladší sourozenec, bratr Timothée. Čím byl André starší tím víc se učil a času na hraní bylo málo, kvůli provinnostem. Ale i tak si vždy našel chvíli času, na pozlobení svých rodičů, učitelů i služebných v paláci. Ještě lepší to bylo, když se k němu přidala jeho mladší sestra a oni pohli spokojeně tyranizovat učitele a služebnictvo spolu. Jak člověk dospívá, tak se jeho priority změní a ze strany rodičů začal být větší nátlak a bylo mu stále připomínáno, že právě on bude budoucí král. Proto se začal více snažit a všechny šaškárny šly bokem. Chtěl dokázat svým rodičům, že na to má a že je nezklame. Na sklonku patnáctého a šestnáctého roku přišlo období velké rebélie. Kdy se André "chtěl chvíli cítit jako obyčejný kluk" bohužel se mu to nepodařilo i přes jeho snahu a i útíkání z domu. Když se přehoupl přes tohle období, začal se víc věnovat svým princovským povinnostem. Začal pořádat večírky,charitativní akce, začal se i setkávat se svým budoucím lidem a zjišťoval co víc změnit. Když otec viděl jeho snahu, začal ho ještě víc angažovat do vlády. Bral ho na různé porady s jinými státy, koference. Na těchto setkáních začal později André svého otce zastupovat, kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu. Přes to, kolik věcí se na něj za posledních pět let navalilo, snaží se i trochu žít mládím. Několik zaznamenaných aférek s dívkami, ze kterých nic moc nevzešlo, občasné návštěvy baru, nebo drobné faux pas. Teď plnuje cestu do Illéi, kde by chtěl zjistit, jak zemi spatit dluh za finanční pomoc. S tím ho tam vyslal jeho otec, zatím co jeho matka to vidí jako skvělou možnost, aby si André našel konečně nějakou slečnu. On se ještě nechce vázat a v nejbližší době také ne. Necítí se na to a raději si chce užívat. Samozdřejmě omezeně, protože je přeci jen korunní princ.