KIARA PALMERO

Meno a priezvisko: Kiara Palmero

Kasta: Druhá

Provincia: Atlin

Povolanie: Dabérka

Vek: 21

Váha: 65 kg

Výška: 175cm

Meno FC: Charly Jordan

Charakteristika: Pokud někdo zmíní jméno Kiara Plamero, lidem se většinou nevybaví konkrétní osoba, ale spíš konkrétní hlas. Má ho sametový, jemný a nijak pisklavý nebo ječivý. Dobře se poslouchá a tohle je asi důvod, proč se vydala směrem dabingu. Lidé, co ji ale znají blíže, si pod jejím jménem vybaví spíš docela vysmátou blondýnku. Má plné rty věčně stočené do drzého nebo provokativního úsměvu, širší nos a pěkné oči. Oči jejímu obličeji dominují, protože mají nevšední barvu. Jsou hnědé, ale postupně se hnědá mění na zelenou. Někdy dominuje hnědá, jindy zase zelená. Rysy v obličeji má hodně jemné a působí trochu jako panenka. Každou tvář jí zdobí jedno výraznější znamínko, což panenkovskou tvář trochu narušuje. Postavově není ani vysoká, ale ani malá. Je se svou výškou spokojená a rozhodně by ji za nic neměnila. Je štíhlá a částečně i vysportovaná. Má křivky, ale co jí trochu chybí, je dekolt. Nedá se říct, že by neměla vůbec nic, ale rozhodně tohle není její dominantní stránka. Co se týče povahy, umí být všelijaká. Vlastností má nespočet, ale některé převažují ty ostatní. Mezi ty patří například drzost. Nerada si nechá rozkazovat a je hodně, ale opravdu hodně, tvrdohlavá. Když si něco usmyslí, chce toho prostě dosáhnout ať to stojí co to stojí. Je cílevědomá a umí si prosadit svůj názor. Nemá moc v lásce lidi, co se krčí v koutě a čekají, než je z něj někdo vytáhne. Nedělá jí problém se za někým posadit například v metru a dát se s ním do řeči. Vlastně si tímhle způsobem našla už hodně přátel. Je schopná mluvit o nekonečnosti vesmíru, ale z toho klidně přeskočí na nějaké absurdní až dětinské téma. Nemá ráda, když je dlouho zaseknutá na jednom místě a ráda se v životě posouvá dál. Je to ten typ člověka, co se v životě nespokojí s málem, když může mít víc. Ne, že by byla chamtivá, ale ráda sama sobě dokazuje, že má na víc. Je docela netrpělivá a když jí něco nejde, dovede se u toho pěkně rozčílit. Nikdy nic neplánuje a žije hodně spontánním životním stylem. Občas je trochu chaotická, ale v důležitých věcech, se na ni může člověk spolehnout. Má trochu šílené nápady a ráda zkouší nové věci. Tohle se týká hlavně jídla. I kdyby jste jí nabídli největší hnus světa, zkusí to. Taky to není ten typ holky, co si počítá každou kalorii. Umí se naprat stylem, že potom leží dvě hodiny rozvalená na gauči s rozepnutým knoflíkem u kalhot a naříká, že nejspíš bude muset na vypumpování žaludku. Zbožňuje maso, pizzu, hranolky a mraženej jogurt. Radši než zeleninu má ovoce a je oddaná milovnice sladkého. Pokud jí někdo nabídne zmrzlinu nebo kafe, její volba bude vždycky mátová příchuť. Kromě jídla zbožňuje cestování. Procestovala snad každou krajinu v Illei, ale v zahraničí se dostala jenom do Itálie, Španělska a Keni. Jejím snem je ale návštěva Britských Panenských ostrovů. Miluje válení se u moře a chytání bronzu, ale zároveň se s ní na dovolené určitě nikdo nudit nemůže. Člověka vždycky protáhne po všech čertech až si večer stěžuje, že ho bolí nohy a nikam už s ní v životě nepojede. Má zvláštní zvyk a to ten, že si vždycky do lahvičky nabere písek z pláže ze země kde byla, a doma si ho vystaví na speciální poličku. Ta polička sice není zrovna obsazená zeměmi z Evropy, Afriky nebo Asie, ale jednou ji hodlá rozhodně zaplnit celou. Kromě cestování a jídla má ještě jednu vášeň a tou jsou zvířata. Někdo o ní tvrdí, že je má radši než lidi. Nemluví a jsou věrní. Možná to tak i doopravdy je. Je to taková zvířecí matka a ráda přispívá na všelijaké sbírky týkající se zvířat. To však nikde nerozmazává, protože bulvárním tiskům se snaží vyhýbat. Doma má jednoho psa, fenku anglického buldočka Sisi, která je ještě štěně. Víc zvířat nemá, protože vzhledem k tomu, že hodně cestuje, se to bohužel tak trochu vylučuje. No kromě běhání u ní více koníčků už nenalezneme. Rozhodně je to absolutní antitalent na všechno, co souvisí s uměním. Vždycky se ale chtěla naučit na kytaru. K tomu se ale ještě nedostala, i když i tohle jednou plánuje.

Minulosť: Kiara se narodila do rodiny druhých. Ne do nějak moc významné a slavné. Spíš do té průměrné. Její matka Karen je řadová sitkomová herečka a její otec Max je hasič. Kiara vždycky žila docela poklidným životem. Její rodiče neměli nějak velké ambice a tak ji nikdy netlačili do něčeho, co dělat nechtěla. Vždycky měla co chce, což vede k tomu, že je tak trochu rozmazlená, i když to není až tak zřejmé. Odráží se to spíš jen na jejích některých vlastnostech. Faktem ale je, že nevyrůstala jako děti z nižších kast. Rodiče jí platili prestižní školku a poté i školy. Chtěli, aby byla vzdělaná jak nejvíc to jde. Ji ale škola nikdy nijak nebavila, protože vždycky byla roztěkaná a byla spíš typově neposedná, než že by vzorně seděla na hodinách a poslouchala. Karen s Maxem se ji vždycky snažili rozptýlit aspoň koníčky. Zkoušeli hodně věcí. Například kurz keramiky, což nedopadlo zrovna nejlíp. Kiara totiž nebyla spokojená s obyčejným patláním se v hlíně a dopadlo to tak, že vzala všechny nádoby s barvami, co tam měli a místo keramických výrobků pokreslila zeď. Vedoucí kurzu jí samozřejmě zrovna neděkovali. Jejím rodičům slušně naznačili, ať si najdou jiný kurz. A tak se dostala k vaření a pečení. To byla ještě větší tragédie, protože se jí nějakým záhadným způsobem povedlo zapálit maso. A pokud v naučné kuchyňce nepřemalovali bílý strop, určitě na ni díky černým flekům vzpomínají dodnes. Takhle to šlo dál a takovýchto příhod by se určitě našlo víc než dost. Nakonec to její rodiče pro dobro okolí vzdali. Až v patnácti ji chytlo cestování. Do něj se doopravdy zamilovala. Koupila si mazací mapu světa a řekla si, že procestuje všechny kouty země. S tím začala v osmnácti. Jela na svou první cestu do zahraničí, konkrétně do Itálie. Rok na to jela do Španělska a ve dvaceti si dala za úkol, že procestuje provincie Illei. O finance neměla nouzi. V jejích třinácti letech ji totiž její máma domluvila jeden konkurz na postavu v hororu. Je to trochu nevšední, že rodiče svým dětem domlouvají konkurzy zrovna na horory, ale Kiara nikdy nebyla nějak bojácná a tak to snášela v pořádku. Ten film natočila. Po něm se jí naskytlo pár nabídek, ale ji zaujala kupodivu nabídka z dabingového studia. Rozhodla se, že se vydá touhle cestou a dnes je její hlas v nespočetně zahraničních filmech. Její táta trval na tom, že všechny peníze, které si vydělá, se už od jejích třinácti let budou dávat na zvláštní konto, které se předá v osmnácti jí. A přesně tohle jí umožnilo cestování. Ve dvaceti svou práci tedy na rok přerušila. Půjčila si od svého nejlepšího kamaráda Simona karavan a společně s ním se vydala na cestu kolem Illei. Tenhle rok pro ni byl nejlepší v jejím životě. S láskou na něj vzpomíná a rozhodně hodlá některé provincie v Illei ještě jednou navštívit. Jako dárek na jednadvacáté narozeniny si přidělila dva měsíce v Keni. Jednadvacet jí bylo v prosinci, takže Keňu obývala v lednu a únoru. Vrátila se odsud tedy přesně prvního března a od té doby normálně pracovala. Odstěhovala se od rodičů, aby se víc osamostatnila, pořídila si štěně a žije si život podle svých představ. Tenhle rok je pro ni ale plný překvapení. Když jeden den přišla domů z práce, ve schránce bylo oznámení, že korunní princ Illei vyhlašuje Selekci a jako bonus k tomu byla přihozená přihláška. Člověk by si myslel, že někoho jako je Kiara by tohle nijak moc nezaujalo, ale ji to zaujalo. Fascinovala ji představa, že by se mohla dostat do paláce a seznámit se osobně s královskou rodinou. Protože přece jen, kdo má k tomuhle možnost? Bez sebemenších pochyb přihlášku vyplnila a šla ji podat. Rozhodla se, že nebude přemýšlet nad tím co by kdyby a prostě jen čeká, co jí osud přinese.