OLIVER GRAHMS

Meno a priezvisko: Oliver Grahms

Kasta: Druhá

Provincia: Angels

Povolanie: Strážca

Vek: 24

Váha: 80 kg

Výška: 180 cm

Meno FC: Christopher Mason Brown

Charakteristika: Oliver může být svým okolím považován za pravé dítě štěstěny. Už od útlého věku bylo všem jasné, že ošklivé káčátko rodiny z něj opravdu nebude. Již z dálky totiž můžete vidět jeho vysportovanou postavu, která poslala do kolen již velkou spoustu nevinných děvčat. V kombinaci s delšími vlasy světlé barvy a uhrančivýma zeleno-hnědýma očima, je jeho postava skoro smrtonosnou zbraní. Oliver o této své výhodě pochopitelně velmi dobře ví a byla by hloupost toho čas od času nevyužit. Velmi rád se předvádí, obzvlášť před opačným pohlavím, a nebyl by to on, kdyby to občas nezašlo dál, než jenom k svůdným pohledům a kupování drinků. Společnost krásných dam si velmi užívá a rád a často se chlubí tím, kolik dívek už měl, přestože nejspíš ani on sám přesně neví, kolik jich vlastně bylo. Co se týče jeho dalších zájmů, patří mezi ně především motorky. Před tím, než se odstěhoval do blízkosti paláce, jezdil často a jako blázen. Několik bouraček mu nestačilo a jeho vášeň utlumila až nešťastná hra v kostky, kde svoji milovanou motorku prohrál. Od té doby i přes svoji lásku nejezdí a zároveň si dává daleko větší pozor, pokud jde o hazardní hry a sázení všeobecně. Sem tam , mezi přáteli, si stále rád vsadí, ale tato zkušenost má na svědomí, že si dává daleko větší pozor na to, s kým a hlavně o co hraje. Jak už jste určitě stačili postřehnout, nepatří zrovna mezi ty zodpovědné lidi, kterým byste svěřili svůj život. Když něco slíbí, budete rádi, že to splní s ohromným zpožděním a ve většině případů se už splnění nikdy nedočkáte. Jedním z častých míst, kde ho můžete zastihnout, když je mimo službu, je bar, kde rád tráví čas společně se svými přáteli, Garrettem, Johnem a Phillipem. Stejně jako většina lidí v jeho věku, i on si rád dá nějakou tu skleničku. Jeho problém je, že má téměř nulovou toleranci, takže každá deci na něm jde vidět. Musí si tedy dávat pozor, kdy má službu, aby kvůli lesklým očím neskončil bez práce. Problémem je, že pokud se trochu víc napije, říká přesně to, co mu zrovna přijde na jazyk. V tu chvíli je mu jedno, že by svými slovy mohl ublížit jak ostatním, tak i sám sobě. Přece jen si asi umíte představit, co by mohlo následovat, když někdo začne otevřeně vykřikovat, že nesnáší celou zemi a její systém a bez zábran křičí do světa svůj neúplně kladný názor na kastovní společnost. Ve střízlivém stavu si ale na své myšlenky dává docela velký pozor a dělá všechno proto, aby zůstaly jen v jeho hlavě, kam patří. Ve většině případů jsou na něm tedy nápadné jenom jeho oči, za jejichž pomoci, jakoby vás přímo svlékal pohledem.

Minulosť: Oliver se narodil jako nejmladší z pěti synů do rodiny bývalého palácového strážce. Když byl malý, bratři se mu často smáli a dobírali si ho. Jednou nebyl dost rychlý v běhu, podruhé spadl z kola, nebo se bál stoupnout na nový skateboard. Někdy k jeho shazování nepotřebovali ani pořádný důvod. Byl prostě nejmladší a tím pádem nejsnazší cíl. Jak ale rostl, začínal sbírat sebejistotu, kde se dalo a dokazoval si to tím, že ve škole zkoušel balit holky. Už v patnácti letech měl na škole vybudovanou pověst neodolatelného sukničkáře, který navíc propadá skoro ze všech předmětů kromě tělocviku. Na rozdíl od svých bratrů, kteří se oženili a našli si dobrou práci, on se poflakoval na ulici, kouřil, proháněl se po městě na motorce a vysedával po barech. Právě toto jeho chování přimělo otce, aby se sám začal zajímat o jeho budoucnost. Otec do života svých synů nijak nezasahoval, ale když viděl, kterým směrem by se nejraději vydal jeho nejmladší, ten pohled jej přinutil zasáhnout. Než Oliverovi došlo, že se něco děje, bylo mu oznámeno, že nastupuje do vojenského výcviku. Celý ten rok a pár měsíců, co tam strávil, se věnoval především vymýšlení výmluv a dívkám, za kterými se čas od času tajně vytratil na nějakou nedalekou zábavu. Na nohou ho držela bláhová představa, že až výcvik dokončí, vrátí se zase ke svému předešlému životu, tak se ale pochopitelně nestalo. Hned jakmile se konečně pořádně vrátil domů, otec přišel s tím, že mu našel místo přímo v paláci, takže dřív, než mu došlo, co se děje, dostal místo po svém otci a stal se členem stráže v paláci. Ze začátku to nesnášel stejně, jako začal nesnášet svého otce, kterému to všechno dává za vinu. První rok strávil poflakováním s Johnem, který byl podobně starý a měl podobný pohled na svět jako on. Nebýt otce, který ho v paláci neznámým způsobem stále držel, už by dávno ztratil místo a s ostudou se vrátil domů. Teprve po roce, když do paláce přišel Phillip, začal projevovat alespoň nějakou snahu. SPhillipem se velmi rychle spřátelil a o něco málo mladší strážce na něj měl překvapivě dobrý vliv, což potěšilo jak otce, tak i velitele stráží. Další rok uplynul poměrně v klidu, takže nová tvář v podobě Garretta, byla velkým rozptýlením. Rád si z nejmladšího člena utahoval a užíval si, když mu mohl dávat najevo, že on je lepší. Ať to ale chtěl nebo ne, začal Garretta velmi brzy vnímat jako mladšího bratra a chvílemi v něm viděl sám sebe, když byl obklopený svými staršími bratry. Během chvíle se z nich s Garrettem Phillipem a Johnem, stala dokonalá parta. Teď po dalším roce se nabízí další možnost rozptýlení v podobě blížící se selekce, kterou vnímá jako příležitost k pobavení a někdo jako on rozhodně neplánuje zůstat u svůdných pohledů, když se kolem bude pohybovat tolik bezpochyby pěkných holek.