TABITHA ATHALIA PACKARD

Meno a priezvisko: Tabitha Athalia Packard

Kasta: Štvrtá

Provincia: Kent

Povolanie: Barvířka látek

Vek: 19

Váha: 68 kg

Výška: 180cm

Meno FC: Flora Coquerel

Charakteristika: Tabitha se pyšní divokými kadeřemi hnědých vlasů. Někdy si dá tu práci a zkrotí je do kaskády drobných copánků. Oči má tmavě hnědé, skoro černé a ona sama má ráda přirovnání k hořké čokoládě, devadesátiprocentní, s kousky mandlí a chilli, je to totiž její oblíbená. Je poměrně vysoká a má i hezkou postavu. I když si o sobě v žádném případě nemyslí, že by byla neatraktivní, naučila se moc nevyčnívat. Je spíš tichá a nenápadná, ale to neznamená, že si sama dobře nevšímá svého okolí. Člověku, který ji dobře nezná, bude připadat málomluvná a uzavřená, protože se nedá do řeči jen tak s každým. Možná působí na první pohled chladná a povrchní, ale není to tak. Je zranitelná víc, než by se jí líbilo. Hodně řeší, co ostatní říkají a bere si to k srdci. Většinou se nenaštve, spíš bude v hlavě zlá slova donekonečna převalovat, až sebe samu přesvědčí, že byla pravdivá. Zlobí ji, že se nechá zdeptat každou hloupou narážkou na její kastu nebo práci, ale je to její povaha a ať si hraje na drsňačku jak chce, neumí to změnit. To, že se nebaví s cizími nebo se jim dokonce vyhýbá, je v podstatě její způsob, jak se vyhnout problémům. Doopravdy si dovede povídat jen s lidmi, kterým věří a se kterými se cítí dobře. To se potom ukáže její druhá stránka, empatická a přátelská, ten typ, který bude donekonečna naslouchat trablům ostatních a snažit se pomoct bez ohledu na to, jak mizerně bude jí samotné. Pro ty, které miluje, by udělala všechno na světě. Nesnáší hádky, ale pro udržení svojí chladné image se klidně bude chovat jako arogantní potvora, jen aby ji lidi nechali na pokoji. Fakt, že si tím vlastně způsobuje to, že se potom nervuje s jejich zápornou reakcí, jí jaksi nedochází. A tak je to pořád v kruhu. Má ráda akci a dobrodružství, ale málokdy si takové věci užije. Ráda by cestovala, i když to není možné vzhledem k finanční situaci její rodiny. Snaží se tudíž být nápomocná jak jen dovede a smířila se s tím, jak teď věci jsou. Je barvířka látek ve firmě svého otce. Je dříč, protože je to potřeba. Má ale slabé místo jménem čokoláda a oříšky (jinak sladké ráda nemá). A taky historie. Bude donekonečna probírat čínské dynastie, původní obyvatele Ameriky nebo římské impérium a u toho spořádá klidně půl kila oříšků a sušeného ovoce - pokud se bude cítit v klidu. Jinak z ní nevypáčíte ani slovo. Tyhle věci má nastudované ve svém volném čase a když se o nich rozpovídá, ukáže i tu svoji duši snílka, kterou tak pečlivě schovává. Ve skutečnosti ji chemie hrozně nudí, podnikání je jí cizí a látky, jakkoli krásné a exotické, ji nezajímají. Jenže je to rodinný podnik a ona je příliš zodpovědná na to, aby ho nechala být a šla si za něčím, co baví ji samotnou. Ve volných chvílích chodí běhat do městského parku, má tam svoji oblíbenou vytrvalostní trasu. Není kdovíjaký atlet, ale baví ji to a umí si přitom provětrat hlavu. A ještě jedna věc. Nesnáší svoje druhé jméno. Proč? No, zkuste si zjistit, co byla zač královna Atalja.

Minulosť: Narodila se jako druhé dítě do rodiny čtvrtých. Její o pět let starší bratr Jonathan měl původně převzít podnik, jenže zemřel, když jí bylo čtrnáct. Pravděpodobně to byla nehoda, ale dneska už to nejspíš nikdo nezjistí. Z Tabithy se tak stal jedináček a bratr, který byl zároveň její nejlepší kamarád, zanechal v jejím srdci nezaplnitelné místo. Musela se naučit všechno, co měl do té doby na starosti její bratr a to nebylo vůbec jednoduché. Jejich malý podnik se zabýval barvením látek pomocí přírodních postupů, které se zase vracely do módy. Bylo to skoro víc umění než věda. Její otec ji sice miluje, ale je přísný a co se týče výchovy velmi striktní. Matka se po Jonathanově smrti uzavřela do sebe a téměř ignorovala okolní svět. Bez ohledu na to, jak moc se Tabitha i její otec snažili, vytrhnout ji z letargie nedokázali. To znamenalo, že rodina měla o dva příjmy méně a bylo velmi těžké vyjít. Až asi po dvou letech se to zlepšilo a zanedlouho začala pracovat i Tabitha, což jim pomohlo téměř se vyhrabat z dluhů. Sice se nedalo říct, že by barvírna přímo prosperovala, ale měli se dobře. A tak je tomu vlastně až doteď. Tabitha se nikdy příliš nezajímala o kluky. Ne s pověstí ledové královny, kterou kolem sebe postavila jako zeď. Mimo to - ti usmrkanci ze střední? To sotva. Jenže s příchodem Selekce se jí každý ptá, jestli do toho půjde. Všichni přisoudili její odtažitost tomu, že čeká, až bude Selekce a ona bude moct zabojovat o srdce prince. To sice není pravda, ale dobrodruh v ní o sobě dává vědět a objevuje se i špetka zvědavosti. Mohlo by to být přece zajímavé Proto se rozhodla to zkusit.